Alena Vitásková
„Celý svůj profesní život, kdy jsem pracovala na různých pozicích, jsem odváděla práci ku prospěchu vlasti, občanů této země, k podpoře světového míru. Hluboké empatie k lidem mě v závěru pracovní kariéry vedly k založení Institutu, jehož základním posláním je ochrana a podpora základních lidských práv a svobod.“
Alena Vitásková se narodila dne 11. prosince 1956 v Bohumíně v tehdejším Československu. S regionem Moravskoslezska je do dnešního dne velmi úzce spojena a bolestně vnímá jeho problémy. Bývalý režim jí nedovolil studovat. V 17 letech nastoupila do zaměstnání a od roku 1974 pracovala na různých pozicích v Severomoravské plynárenské, a.s., Ostrava, naposledy ve funkci generální ředitelky a místopředsedkyně představenstva. Politické příkoří tehdejšího režimu ji nezlomilo a po nástupu do zaměstnání začala studovat dálkově střední a následně vysokou školu. Vystudovala fakultu pozemních staveb na VUT (Vysoké učení technické) v Brně (studia ukončila v roce 1986).
V letech 2001 až 2003 působila ve společnosti Transgas, a.s., a RWE Transgas, a.s., ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky. Byla zodpovědná za přípravu privatizace plynárenského sektoru – Transgas a.s. Jednalo se o největší privatizační transakci, kdy analytici očekávali příjem z privatizace ve výši cca 80 mld. Kč. Sektor byl díky bezvadné přípravě (bezesporu největší podíl na přípravě měla Alena Vitásková) prodán nakonec za 134 mld. Kč. V tomto období rovněž obdržela titul Manažerka roku 2002. V období 2004 až 2007 byla předsedkyní představenstva Pražské teplárenské, a.s.
V letech 1992 až 2011 byla prezidentkou Klubu plynárenských podnikatelů ČR. Vlastnila, či spoluvlastnila celou řadu úspěšných firem spjatých s energetickým sektorem. Po celou svoji profesní kariéru podporovala dobročinné akce a působila v čestných funkcích, například jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu Hrabyně, jako předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových či jako členka správní rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
Od 1. srpna 2011 do 31. července 2017 byla předsedkyní Energetického regulačního úřadu. Zpochybnila financování obnovitelných zdrojů, když krátce po nástupu zahájila kroky k vyčíslení dopadu této podpory a iniciovala změnu zákona a zastavení podpory pro nové zdroje. Upozornila na extrémně vysokou podporu pro fotovoltaické elektrárny, stanovenou nad rámec zákona, kdy se podpora z veřejných financí vymkla jakékoliv kontrole. Miliardy korun „odtékaly“ na neznámé účty do zahraničí. Upozornila rovněž na bezpečnostní riziko z toho vyplývající. Krátce po svém nástupu do funkce upozornila veřejnost a zákonodárce na další „tunel“ do veřejných financí v podobě podpory biometanu. Připravovaná podpora politicko-lobbistickými zájmovými skupinami pro biometan mohla celkově převýšit podporu stanovenou pro fotovoltaické elektrárny. Nenechala se vydírat ani zastrašovat a v plném rozsahu dosáhla zastavení této podpory v legislativě. Podpora obnovitelných zdrojů činí ročně 45 mld. Kč (ze SR se hradí cca 22 mld. Kč, zbývající část hradí spotřebitelé elektrické energie) celkově je vyčíslena tato podpora na jeden bilion Kč (bez podpory biometanu). Po dobu svého působení v čele Energetického regulačního úřadu nastavila rovné podmínky pro všechny účastníky energetického trhu. Důsledně chránila zájmy spotřebitelů. Regulované subjekty měly vytvořeny podmínky pro svůj rozvoj, investice v takovém rozsahu, aby mohly zajistit bezpečné dodávky energií v požadované kvalitě. Na druhé straně vše bylo realizováno za přijatelných cen pro konečné spotřebitele.
Opakovaně se odborně střetávala s gestorem energetických zákonů, Ministerstvem průmyslu a obchodu, zejména s ohledem na zásadní nedostatky v legislativě, které měly negativní dopad na účastníky energetického trhu a spotřebitele. Ve své funkci mimo jiné čelila nesčetným útokům se snahou o ukončení jejího funkčního období před řádným termínem. Útoky na její osobu a úřad projednávala dokonce Bezpečnostní rada státu. Přestože to nepožadovala, byla jí přidělená zostřená policejní ochrana po dobu jednoho roku, neboť byla ohrožena na životě. Stala se nepohodlnou části politicko-lobbistických struktur. Byla obviněna, souzena ve vykonstruovaných trestních řízeních. (více informací o trestní kauze lze nalézt na stránkách http://drzaholka.cz/)
Přes dehonestace své osoby, mimo jiné i prostřednictvím mediálních kampaní financovaných zájmovými skupinami, šestileté funkční období řádně dokončila. Po celou dobu svého působení ve funkci předsedkyně ERÚ se těšila podpoře prezidenta republiky Miloše Zemana za práci, kterou pro společnost a občany naší země odváděla.
V průběhu funkčního období zahájila literární činnost a vydala svoji prvotinu „Na prahu vězení“. Ve spolupráci s nakladatelstvím Olympia vydala trilogii Solární baroni. První dva díly „Solární baroni – Organizovaný zločin“ a „Solární baroni II – Příprava mé vraždy“ již vyšly v českém jazyce. Poslední díl trilogie „Solární baroni III – Vrazi v taláru“, vyjde v příštím roce.
Po skončení funkčního období založila v srpnu 2017 Institut Aleny Vitáskové z. s., jehož hlavní činnost je Ochrana a podpora základních lidských práv a svobod. Alena Vitásková se přihlásila k závěrům Euro-asijského ženského fóra v Petrohradě (r. 2015), obdržela řadu vyznamenání nejen za svoji práci, ale i charitativní činnost. Je nositelkou Řádu královny Elišky Přemyslovny. Má jednoho syna, dvě vnoučata, ráda hraje golf a věnuje se literární činnosti. Není jí lhostejný společensko-politický vývoj. Kritizuje morální úpadek společnosti, kdy lidský život ztrácí na hodnotě a vše se vyvažuje jen hmotnými statky. Ve svých knihách nastavuje zrcadlo dnešní společnosti, zobrazující bídu dnešního bohatství. Velmi kritický postoj zaujala k dnešnímu zkorumpovanému politicko-lobbistickému systému, kdy je nutná náprava, dokud je ještě možná.
