Půjčka, kterou vláda údajně schválila ve výši 11 mld. euro (tj. cca 260 mld. Kč), aby pokryla investice do energetiky (solární elektrárny, větrníky, nové plynovody a ropovody, zateplení budov) zdůvodnila nezávislosti na energetických zdrojích z Ruska. Obávám se, že se jedná o utopistický projekt. Kde máme zaručeno, že „nové“ zdroje ropy a plynu budou skutečně proudit pro naše spotřebitele, dokonce za přijatelnou cenu. Odkud ty nové zdroje jsou? Není to například ruský plyn dodávaný dalšími překupníky z jiného místa, než bylo doposud?
Z toho mi vyplývá, že Česká republika je stále ještě lukrativní země pro „odčerpávání neskutečného množství financí na nesmyslné projekty, které ji v konečné fázi nic nepřinesou“. Naše sveřepá snaha patřit na Západ, stále se chtít zalíbit vyplývá z neznalosti dějin. Jako Slované nikdy nebudeme Západem přijati jako rovní partneři, ale pouze jako vazalové, nárazníková zóna, v této chvíli ještě slušný zdroj financí.
V dřívější době jsme investovali miliardy korun do ropovodů a tranzitních plynovodů k zajištění dodávek ropy a zemního plynu z místa těžby, tj. ze Sovětského svazu, Ruska k nám a dále do západní Evropy – z Východu na Západ. Budovalo se pod heslem „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Po politických změnách v devadesátých létech nám tyto potrubní systémy dodávaly ropu a zemní plyn více než třicet let spolehlivě – od zdrojů až ke spotřebiteli. Byla to nejlevnější cesta a tomu odpovídala i cena zemního plynu a ropy. Nepřátelská ideologie zastavila využití těchto zdrojů a přepravních cest. Nepřátelská ideologie zničila nově vybudované tranzitní cesty od těchto zdrojů – Nodrstream I a Nordstream II., kdy za použití dokonce sabotáže se zničily miliardové investice.
Znehodnocení doposud fungujících přepravních cest energetických zdrojů je výsledek ideologického rozhodnutí západních politiků, prosazujících konflikt před mírovým řešením, před spolupráci a vzájemným respektem mezi národy. Jedná se o válečnou ideologii před pragmatickým rozhodováním potřeb vlastních národů.
Česká republika se zadlužuje, kam se podíváme. Nic z toho není ku prospěchu naší země. Kdo nám zaručí, že nově budované přepravní cesty ropy a plynu nedopadnou stejně? Nyní budujeme pod heslem „Se Západem na věčné časy a nikdy jinak“. Nedopadnou tyto investice stejně, možná ještě dříve, než budou spuštěny do provozu a schopny dodávat plyn a ropu do naší země za přijatelné ceny pro naše spotřebitele?
Nemůže se stát, že do nových plynovodů a ropovodů nebudeme mít spolehlivého dodavatele ze Západu, pokud budou západní země tento zdroj potřebovat samy? Určitě upřednostní sebe, zde solidarita platit nebude. Touto otázkou se vládnoucí struktury určitě nezabývaly. Vlastně je jim to jedno.
Půjčku na tento projekt považuji za mrhání finančních prostředků daňových poplatníků. Asi bych byla v hodnocení shovívavější, kdyby se jednalo o investice do nových technologií souvisejících se zajištěním energetických zdrojů pro naši zemi. Ale to by nesměly být rozkradeny dříve, než se vůbec nová technologie ujme v praxi a bude ekonomickým přínosem pro společnost (mám namysli vodík, nebo technologie, které ještě nejsou veřejně známy).
V důsledku zadluženosti státu, nemohu považovat tento krok vlády za přínos pro naší zemi, stejně jako další kroky, které tímto směrem dělá.
Ing. Alena Vitásková
IAV – Institut Aleny Vitáskové
Dne 4. dubna 2023