V posledním období vzniká celá řada polemik, zda měla, či neměla být provedena privatizace toho či onoho odvětví našeho hospodářství, té či oné firmy. V období energetické krize se většina těchto debat odvíjí od privatizace síťového odvětví – plynárenství. Na názor jsme se zeptali Aleny Vitáskové, předsedkyně Institutu AV.
Jak vidíte z dnešního pohledu privatizaci plynárenského sektoru v roce 2001/2002? Byl to prospěšný, nebo chybný krok tehdejší vlády Miloše Zemana?
Zda se mělo privatizovat síťové odvětví, telekomunikace, těžba nerostného bohatství – např. uhlí, bytový fond se statisíci byty, hutě, strojírenství, chemický, či potravinářský sektor, firmy jako Poldi, Škodovka, OKD, MUS, VŽKG, NHKG a celá řada dalších významných firem, které zaměstnávaly statisíce našich občanů na to musí odpovědět nejen politici, ale i občané, kteří tyto politiky volili a nyní pro změnu volí oligarchu, který na těchto privatizacích zbohatl.
Co se týká plynárenského sektoru, který byl zprivatizován za vlády Miloše Zemana a Miroslava Grégra – ministra průmyslu a obchodu. Já jsem v té době byla šéfkou Transgasu. Mým úkolem bylo připravit firmu na prodej tak, aby za ní bylo co nejvíce utrženo v soutěži, kterou vyhlašoval Fond národního majetku. Asi jsem mnohé překvapila, že jsem dokázala přípravu zvládnout tak, že jsme obdrželi ve finančním srovnání téměř dvakrát tolik, než jak odhalovali analytici. Možná, že byli tací, kteří očekávali, že se plynárenství prodá za „babku“, jak se stalo v jiných privatizacích.
Podařilo se plynárenství skutečně připravit na privatizaci tak, aby se utržilo maximum?
Jsem si naprosto jista, že cena za „plynárenství“ byla vysoká. Ještě několik dnů před ukončením soutěže řada erudovaných analytiků, odborníků, expertů hodnotila, že cena bude okolo 60 až 80 mld. Kč. Nakonec RWE uhradilo 134 mld. Kč. To byl téměř násobek částky, která byla predikována odborníky. Tudíž lze vyhodnotit, že společnost byla velmi dobře na prodej připravena, a naopak se podařilo cenu „vyšroubovat“ do této výše. Byla to bezesporu nejúspěšnější privatizace, co se týká prodejní ceny. Český stát (český občan) obdržel maximální výnos z této privatizace, dalece nad rámec očekávání. To ostatní je na diskuzi.
Co myslíte tím, že to ostatní je na diskuzi?
Především je nutné vědět, k čemu tyto peníze utržené za plynárenství měly sloužit. Dle tehdejšího premiéra Miloše Zemana to mělo být na znovuvytvoření penzijního fondu, který byl po revoluci rozpuštěn a přestal existovat. V době zrušení penzijního fondu v něm bylo cca 70 mld. Kč, nevím přesně, ale byly to počátky devadesátých let a v té době to bylo opravdu hodně peněz. Významná část z privatizace plynárenství měla dle vlády Miloše Zemana být základem pro znovuvytvoření penzijního fondu. Hovořilo se v té době asi o 80 mld. Kč. Zbytek příjmu z této privatizace měl být investován do infrastruktury.
Ale penzijní fond, nebo obdobný instrument nebyl vytvořen. Jak to tedy s těmi penězi z privatizace bylo?
Tak to se budete muset zeptat Vladimíra Špidly, který po Milošovi Zemanovi se stal premiérem. Jak všichni vidíme, tak se po těch penězích asi „slehla zem“. Asi jsme je „projedli“. Penzijní fond nevznikl. Infrastrukturu znáte. Je v ČR žalostná. Neméně důležitou záležitosti byla tzv. zlatá akcie, ale o té se taktně mlčí.
Jaká zlatá akcie?
O ní se již nemluví. Miloš Zeman s Miroslavem Grégrem si privatizaci tohoto odvětví pojistili. Prodávalo se tehdy celých 100 % akcií novému majiteli RWE. Stát si nechal v držení tzv. „zlatou akcií“, aby mohl mít v plynárenství vliv na klíčová rozhodnutí, právo veta. Tímto si stát ponechal velmi důležitý instrument, který mohl použít.
Za nějakou dobu po privatizaci jsem obdržela informaci, že se stát chystá tuto zlatou akcii prodat. Jednala jsem tehdy (jako místopředsedkyně představenstva a generální ředitelka RWE Transgas) s tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou a snažila se mu vysvětlit, proč stát nesmí tuto pojistku v podobě zlaté akcie prodat. Již při tomto jednání bylo zjevné, že buďto pan premiér nechápal, proč tak bojuji za český stát, nebo nechápal jakého instrumentu ve zlaté pojistce se vzdává, nebo měl jiný zájem. Co vedlo nového premiéra Vladimíra Špidlu k rozhodnutí se této „zlaté akcie“ zbavit jsem nepochopila. Prostě „zlatá akcie“ se zrušila, prodala, darovala, nevím, prostě nebyla.
Dobře to je plynárenství, ale ostatní síťová odvětví privatizována nebyla. Například ČEZ. Nebyla tedy chyba plynárenství privatizovat?
Stát je majoritním akcionářem ČEZ (cca 70 %) ostatní minoritní akcionáři jsou soukromí investoři. Levně vyrobená elektřina v ČEZ není pro českého spotřebitele, vyváží se na burzu, nebo prodá obchodníkům. Český spotřebitel pak nakupuje tuto levně vyrobenou elektřinu za násobky ceny.
Přestože má stát v této společnosti majoritní podíl, není schopen zajistit přijatelné ceny elektřiny pro obyvatelstvo. Ze strany státu jsme opakovaně ujišťováni, že to nelze, že by došlo k poškození minoritních akcionářů, následně žaloby z jejich strany atd. Zjevně je tento způsob privatizace pro české spotřebitele nevýhodný, přestože ČEZ vyplácí ročně významné dividendy do státního rozpočtu.
Dalším síťovým odvětvím je vodárenství, to se privatizovalo částečně. Také se neprivatizovalo jako celek a zůstalo ve správě státu. Jak vidíte tuto oblast?
Vodárenství je síťové odvětví, to je pravda. Nachází se v hlubokém propadu. Brutální navyšování cen vodného a stočného překročilo až tisíc procent. Privatizována byla snad jen jedna, dvě společnosti. Ostatní zůstaly ve vlastnictví municipalit. Největší privatizována vodárenská společnost za tu dobu změnila mnohokráte majitele. Nyní prosperuje.
Přestože je vodárenství ve vlastnictví měst a obcí, tak z velké části je na základě nájemních smluv provozováno zahraničními firmami.
V mnoha případech zcela nevýhodné nájemní smlouvy vedou k vyvádění miliard korun do zahraničí, odvětví je pod investováno. Takže na našem majetku dělá byznys někdo jiný – ze zahraničí. Rozbití – atomizace vodárenství v naší zemi nemá obdoby. Miliardy korun z tohoto byznysu odtékají do zahraničí, investice do systému jsou malé a neodpovídají potřebám. Na doslova katastrofální stav velké části českého vodárenství byste se měli zeptat Ing. Radka Novotného (ekonom a specialista na praktiky politiků a koncernů ve vodárenství, spoluzakladatel Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ) www.pravdaovodě.cz který se problematice věnuje velmi intenzivně více než deset let. Myslíte, že tento stav zajímá senátory, poslance, prezidenta, soudy?
O vodárenství jste hovořila již v roce 2012 jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Je tomu tak?
K tomu je nutno sdělit, že oblast vodárenství nepatří do kompetence ERÚ. Snažila jsem se v té době o změnu legislativy, myslím, že premiér Nečas na to slyšel. Pak to všechno zaniklo, nebyl zájem politiků problém řešit. Po ukončení mého funkčního období na ERÚ jsem podpořila Nadační fond o vodě, Voda je život, Pravda o vodě. Stala jsem se petentem petice, kterou založil s dalšími odborníky právě výše jmenovaný Radek Novotný. Je to boj s větrnými mlýny. Vymahatelnost práva a spravedlnosti má hluboké trhliny i v této oblasti.
Vyhodnotila jste tři oblasti síťového odvětví. Plně privatizované plynárenství a „zmizení“ zlaté akcie. Částečně privatizována energetika, a něco mezi privatizací „podnikáním“ na našem majetku ve vodárenství. Jakou cestu byste tedy zvolila vy, kdybyste měla kompetence rozhodovat?
Po bitvě každý generál. Ale jak vidíte, tak žádná z variant, kterou jsem popsala, ať již prodej plynárenství, a nakonec se zbavení „zlaté akcie“, poloviční privatizace energetiky, nebo podivný stav ve vodárenství není řešením, které bychom jako občané očekávali od politiků. Vždy záleží na tom, jak je transakce provedena.
Vůbec si nemyslím, že privatizace plynárenství byl chybný krok. Chyba byla zbavit se zlaté akcie, chyba byla výnos z privatizace „projíst“ místo vložení těchto financí do penzijního fondu. Určitě by tento penzijní fond zvýšil zásadně důchody dnešním seniorům.
Vždy je to o odborné a morální kvalitě politiků na všech stupních řízení státu, kteří mají rozhodovací pravomoc, a často nejednají ve veřejném zájmu, v zájmu našich občanů a podnikatelů. A v tom je zakopaný pes, nikoliv v privatizaci, poloviční privatizaci, či ne privatizaci.
Ing. Alena Vitásková – předsedkyně
Institutu Aleny Vitáskové z.s.
Ochrana lidských práv a svobod
Dne 8. 5. 2022